REPORT: Parookaville 2019 aneb jedno velké “město snů”

Je to již několik dní, co se na letišti nedaleko městečka Weeze, které se nachází severně od Düsseldorfu konal největší festival taneční hudby v Německu – Parookaville. Nejedná se však o klasický festival, ale jak samotní organizátoři tvrdí, jde o jedno velké město snů. Pokud mluvíme o městě, myslíme skutečně město, ve kterém naleznete téměř vše, na co si vzpomenete – poštu, plavecký bazén, kostel, továrnu, elektrárnu, poušť, zubní ordinaci či kadeřnictví. Náš tým tohle ulítlé město, které založil fiktivní Bill Parooka, navštívil. Jak se nám festival líbil? Jak na nás působili všechny scény? A kdo dle nás odehrál nejlepší set? To vše se vám pokusíme sepsat v našem reportu z akce Parookaville 2019!

Ještě než dojdou slova na letošní ročník, je naší povinností se podívat lehce do historie. První ročník, teď již největšího tanečního festivalu v Německu, se konal teprve nedávno, a to konkrétně v roce 2015, kdy ho navštívilo bezmála 25 000 “občanů”, od té doby se festival skutečně rozrůstal a do města za tři dny vstoupilo celkem 210 000 návštěvníků z více než 40 zemí! Pokud u čísel zůstaneme, tak je nutné podotknout, že festival se v roce 2017 vyprodal za neuvěřitelných 48 hodin – letos dle slov organizátorů se prodalo 95 % všech vstupenek za několik hodin. Není divu, již od prvního ročníku nám organizátoři nabízejí skutečnou pastvu pro oči, ale především pro uši. Letos vedení městečka, jež uprostřed zdobí monument Billa Parooky, připravilo pro návštěvníky skutečně nadupaný lineup. V rámci tří dnů se na celkem deseti scénách vystřídala jména jako jsou: Above & Beyond, Afrojack, Alan Walker, Alesso, Armin van Buuren, Dimitri Vegas & Like Mike, DJ Snake, Felix Jaehn, KSHMR, Lost Frequencies, Martin Solveig, Oliver Heldens, Paul van Dyk, Richie Hawtin, Robin Schulz, Steve Aoki, Sven Väth, The Chainsmokers, Timmy Trumpet, W&W či Yellow Claw.

Náš tým navštívil mnoho akcí především v České republice, ale už když jsme jeli v sobotu shuttle busem a za plotem jsme pomalu začínali vidět ono městečko, věděli jsme, že tahle akce bude v něčem jiná. Všude mnoho organizátorů, koordinátorů, navigačních LED panelů, a hlavně nadšených lidí, kteří věděli, že je čeká zážitek na celý život. Po výstupu ze shuttle busu, který nás vzal z vlakového nádraží k letišti, jsme zamířili ke vstupní bráně. Odbavení návštěvníků proběhlo rychle, stejně tak jako důkladná bezpečností prohlídka milým personálem. Po těchto nutných procesech se náš tým ocitl v útrobách města snů.

Celé “město” hned na první pohled působí postapokalypticky a steampunkově, dekorace jsou téměř na každém rohu a co se designu týče, tak návrháři City of Dreams si zaslouží jedničku s hvězdičkou. Bary, stánky či místní boutique je umístěn ve starých lodních kontejnerech, vodu (která je na festivalu zdarma) si čepujete ze “staré” nádrže a ploty z vlnitých desek jsou polepeny steampunkovými plakáty. Všímáme si, že uprostřed celého areálu se schází mnoho návštěvníků okolo Townhall, které je především informačním střediskem celého města – naleznete zde ztráty a nálezy, informace, výdejní místo na místní noviny a také registrační kancelář, ve které každý “obyvatel” dostane pas s “vízem” pro pobyt v Parookaville. Tento pas je pouze jakýmsi doplňkem, do kterého se sbírají razítka a neslouží tedy k prokazování zaplaceného vstupného.

Zdroj: Parookaville, © Rossumedia

Za celou cestu nám již trochu vyprahlo, tudíž naše první kroky vedly k jednomu z několika desítek barů. Při vybírání drinku ze slušného výběru jsme se všimli, že ceny nejsou uvedeny v eurech, ale tzv. tokenech. Celý festival je totiž cashless a na všech místech, včetně stánků s občerstvením platíte již zmiňovanými tokeny – ty je předem nutné směnit v místní bance, a to pomocí standartních platebních metod – peněz či platební karty. Cena za jeden slušný drink (Vodka + Red Bull; Vodka + Džus…) vychází v přepočtu zhruba na 120 Kč, což je na festival těchto rozměrů skutečně férová cena. Po obdržení kelímku vytahujeme mobilní telefony, ale místo aplikace Instagram (na tu přijde řada později :D) klikáme na pěkně udělanou mobilní aplikaci Parookaville, a to proto, abychom se podívali kudy máme jít k tomu nejdůležitějšímu – Mainstage. Po zorientování tedy měníme směr, jdeme okolo Bill´s Factory stage, Powerplant stage (kde by již Dee nejradši zůstal) a pomalu se nám začíná za horizontem vynořovat něco, co nás dostalo asi nejvíce – mainstage.

Zdroj: Parookaville, © Parookaville

Jakmile jsme vešli na louku, kde se zmiňovaná stage nachází, mohli jsme vidět obrovské přístaviště vzducholodi, ve kterém se v následujících několika hodinách vystřídají ty největší hvězdy ze světa EDM. Více než 200 metrů široká scéna je jednou z největších scén v Evropě, a i přes svou obrovskou velikost byl pořadateli kladen velký důraz na detail. Samotnou mainstage komentovalo i známé Belgické duo Dimitri Vegas & Like Mike – v rozhovoru pro pořadatele řekli: “Byli jsme na úplně prvním ročníku PAROOKAVILLE a už první ročník to bylo mega. Ale to, jak letos vypadá mainstage je naprosto šílené a prostě fantastické!” Jak již z našich úvodních slov vyplývá, i my jsme byli unešení, a to v prvních chvílích nejenom z designu, ale i ze světelného a zvukového osazení. V celém prostoru přístavu jsme mohli vidět celkem 8 sloupů, na kterých byly zavěšeny reproduktory, včetně subwooferů značky L-Acoustics. Když se rozeznělo intro prvního DJe (v 15:00), kterým byl rezident festivalu FRDY a areál byl ještě téměř prázdný, byla slyšet skutečná síla zvukového aparátu, který nás ale však dokázal v průběhu dne i zklamat – k tomu se však ještě v našem reportu dostaneme.

Zdroj: Parookaville, © JulianHukePhotography

Po nafocení prvních selfie fotek a natočení prvních videí na náš Instagram, kde jsme vám po celou dobu nabízeli ten nejaktuálnější pohled, si chceme prohlédnout celý areál, a proto míříme k nejbližší stage, kterou je Desert Valley. Jak již z názvu vyplývá stage je umístěna na poušti, ano, čtete správně. Organizátoři festivalu totiž do městečka Billa Parooky dovezli jemný plážový písek, který atmosféru scény, kde se zrovna hrál PSY trance, umocňuje. Stage je jedna z menších, ale zvuk, který nabízel by mohla závidět většina českých klubů. Ani zde se nešetřilo na doplňkách, mezi které patří vodotrysky, CO2 Jety nebo plamenomety – důvodem může být i fakt, že dva dny před naší návštěvou se právě na téhle scéně odehrávala Warmup párty, na které vystoupil Laidback Luke, Keanu Silva, Blasterjaxx či známé duo Jewelz & Sparks. I přes slibnou předpověď počasí si všímáme, že mraky nad námi jsou až podezřele černé – a taky že ano, všem návštěvníkům pípne za pár minut notifikace, že město zasáhne bouře s přívalovým deštěm a aby byli opatrní a řídili se pokyny pořadatelů. Naše kroky překvapivě nemíří k jedné ze zcela zakrytých scén, ale k druhé největší stagi – Bill ’s Factory, kde máme v plánu se schovat na kryté VIP tribuně. Již předem jsme si vytipovali, které DJe bychom rádi slyšeli a shodou okolností nám aplikace hlásila, že máme naplánováno propařit 3 hodiny před komínem již zmiňované továrny.

Po příchodu k prostorám továrny a usednutí prvních kapek deště na naše vyhypovaná těla míříme rovnou k téměř prázdné tribuně pro držitele VIP vstupenek, kde jsme měli výhled na celou stage, a to i se střechou nad hlavou. V tu chvíli se rozeznívá intro seskupení Modestep x Barely Alive x Virtual Riot a už od prvního songu, kterým je Modestep & Dion Timmer – Going Nowhere víme, že následujících šedesáti minutách uslyšíme set, který bude složen především z dubstepu. Za pár minut po odehrání intra se z nebe spustil opravdu velký “slejvák” a i přesto milovníci dubstepu nikam neutekli a většinou promočený crowd bez pláštěnek měla tahle čtveřice celkem velký. Headbangové tempo dostávají návštěvnici především díky songům Barely AliveWeeble Wobble, MUST DIE! – Chaos či K-NINE – Block. Již u tohoto setu si začínáme všímat lehce kolísající hlasitosti, ale prozatím to dáváme za vinu již ustávajícímu dešti. Celý dav je již v pořádném party tempu a úderem sedmnácté hodiny nám aplikace hlásí, že během několika desítek vteřin přivítá Bill’s Factory další DJ´s, tentokrát to jsou Yellow Claw x Flux Pavilion x Valentino Khan. Vzhledem k tomu, že nad letištěm ve Weeze opět vysvítá sluníčko, tak továrna se začíná plnit. Set složený z Trapu, Dubstapu či Bass Housu nás nepřekvapil, ale ani neurazil – slyšíme známé klasiky Yellow Claw & Flux Pavilion ft. Naaz – Catch Me, Carnage & NAZAARBlitkrieg nebo Yellow Claw & Juyen SebulbaDo You Like Bass? a také vidíme za celý set pár moshpitů. I během tohoto setu došlo ke kolísání hlasitosti, což nám přišlo skutečně divné. Set si doposlechneme celý, ale již to chce čas na změnu stylu – nejvíce nás zaujala Power Plant stage, respektive hangár, který jsme zatím viděli pouze z dálky. Naše kroky tedy vedou tam.

Zdroj: Parookaville, © Robin Böttcher

Po cestě si dáváme high five s několika nadšenými návštěvníky a všímáme si také několika českých fanoušků. Pomalu přicházíme k otevřenému starému vojenskému hangáru, na jehož stranách jsou dva obrovské transformátory a díky nim (a LED obrazovkám s vizualizací blesků) víme, že jsme dorazili správně k Power Plant stage. Hangár v sobotu patřil milovníkům hardstyle a v době našeho příchodu již před poněkud zaplněným hangárem stojí za mixážním pultem KELTEK, jehož velkým fanouškem je Dee z našeho týmu. Poněkud rychle se dostáváme doprostřed davu a mácháme do rytmu rukama na song KELTEK – Edge Of Existence (Reverze Anthem 2019) či KELTEK – Oblivion. O tom, že stage byla opět co se světel a designu týče skvělá, se rozepisovat nemusíme.

Za celou dobu nám celkem vyhládlo, a proto pomalu míříme do Food Courtu, kde je několik stánků, ve kterých si vybere skutečně každý – vegetarián, vegan nebo největší masožravec. K dostání byla pizza, kebab, burgery, hranolky, steaky, saláty, vafle a spousty dalších pochutin. Po rychlém jídle se jdeme podívat na poněkud lidmi v tuto dobu prázdnou Cloud Factory stage, která byla opět umístěna v hangáru a tento den patřila Technu a v průběhu dne se na ni vystřídal Sven Vath, Stephan Bodzin nebo Richie Hawtin. V “továrně mraků” jsme udělali pár povinných fotek, ocenili světelný parket, zvuk, design a zajímavý videomapping a zamířili pomalu k mainstage, kde před několika minutami rozehrál umělec Salvatore Gannaci. Po pomalejším přesunu se ocitáme uprostřed mainstage, která se začla rychlým tempem plnit – není divu, “šílenec”, který se soustředí především na hru s davem, je jakýmsi fenoménem dnešní doby a každý ho chce vidět. Jak je již z předchozí věty zřejmé, Salvatore je dle našeho názoru spíš “šoumenem” než DJem, proto i tolerujeme přechody na napojováky, a přehazování tracků na breaky. Hudební složení setu má ale velice pestré, každý si v našel svůj oblíbený styl. Za třicet pět minut, které trávíme uprostřed davu slyšíme GarmianiBomb A Drop, klasiku Sidney Samson – Riverside či Megatone – All Night. Většina DJů na konci svých setů se snaží zařadit větší tempo a zahrát něco z vod hardstyle, ale Salvatore ukázal, kdo je v tu dobu pánem tlačítka “Play” a zhruba 10 minut se partypeople pohybovali na klasické hity – zazněl tak Bon Jovi a jeho hitovky You Give Love A Bad Name a Livin’ On A Prayer. Uznání si zaslouží produkční tým tohoto švédského DJe, který pouštěl na LED obrazovky šílené vizuály, nad kterým se mnohdy každý zasmál. Co nás však zamrzelo byla hlasitost zvuku – pro jistotu jsme byli vybaveni špunty do uší, ale při setu jsme je nemuseli používat – zhruba uprostřed celé louky byl na náš vkus zvuk potichu, a to i za předpokladu, že jsme stáli zhruba třicet pět metrů od sloupu si reproduktory. I když se jedná o hodně subjektivní názor, shodli jsme se na tom, že zvuk skutečně napříč všemi scénami v průběhu setů kolísal – dost pravděpodobně se nejedná o úmysl zkazit lidem zážitek, ale nějaké nařízení dost možná z nedalekého letiště, kde v době festivalu přistávala i startovala letadla nebo možná také něco takového stanovují místní zákony, tohle je pro nás menší záhada. Zpět k lineupu, Salvatore za vyvolání svého jména opustil prostor za mixážním pultem a přenechal místo jednomu z headlinerů letošního ročníku, kterým byl místní producent Robin Schulz. Na začátku zazněl pochopitelně jeho nejúspěšnější singl – Sugar, který má na svém kontě více než 445 milionů zhlédnutí na YouTube. Hudební složení setu je hodně založeno na Progressive a Future housu, které hraje především v mashupech známých singlů. Oproti Švédovi, který hrál předním, je vidět, že si dává na přechodech a celkovém míchání záležet. Slyšíme songy jako: My Feelings od Maddison Marse, také z reproduktorů hraje: Dynoro & Gigi D’Agostino – In My Mind (Robin Schulz Remix), HI-LO & Sander van Doorn – WTF či starší Spaceman od Hardwella. Set si nedoposlechneme a naše kroky vedou k další prohlídce všech různých zákoutí Parookaville městečka.

Zdroj: Parookaville, © ALIVECOVERAGE

Pomalou chůzí míříme směrem k dalšímu ještě neprozkoumanému hangáru, kterým je Time Lab. Ve chvíli, kdy procházíme stojí za mixážním pultem DJ Klaas, který hraje spíš komerčnější hity jako jsou One Kiss od Duo Lipa či dokonce slyšíme i originální verzi Animals od Martina Garrixe. U stage stojíme pouze pár minut, děláme povinné fotky a vydáváme se na cestu rozlehlým areálem dál. Prošli jsme okolo velkého ruského kola a po naší levé straně vidíme noční klub Whacky Shack – jedná se o malou uzavřenou stage v budově, ve které je interiér udělán tak, aby působila jako skutečný noční klub. V tu dobu hraje Green Tree, který vydává vlastní tracky na labelu Olivera Heldense – Heldeeprecords.

O několik desítek kroků dál začíná městská část zvaná City Forest aneb jedno velké chill místo s dostatečným prostorem pro sezení, Wi-Fi, houpacími sítěmi nebo unikátním monumentem s fotografem. My usedáme na jednu z dřevěných laviček a čerpáme síly na nadcházející set, který nás čeká.

Po rychlém odpočinku, jídlu a doplněním tekutin míříme zpět k mainstage. Přicházíme v době, kdy na LED obrazovkách startuje raketa, a to znamená, že jsme přišli zrovna včas na intro Timmyho Trumpeta. Jeho set byl až na pár výjimek téměř identický jako na Electric Love Festivalu, a to včetně říkání stejných frází ve stejných částech. Nenecháváme si však tímto nijak zkazit náladu a užíváme si tentokrát na hlasitém a dobře vyladěném zvuku nejenom songy tohoto Australského DJe. Set byl znovu hodně o hardstylu a PSY trancu. Timmy nehrál pouze svoji produkci, ale také jsme mohli zaslechnout tracky od Marshmella, Steva Aokiho nebo dua Dimitri Vegas & Like Mike. Nejednoho fanouška tvrdších rytmů potěšilo zejména pozvání na pódium DJe Carnage, se kterým Timmy představil svůj nový song. V tenhle moment byla již nad letištěm ve Weeze tma a my si tak krom tempa nad 140BPM vychutnáváme i světelnou show. Timmy se také podle našeho názoru více soustředí na show jako takovou než na míchání hudby. S davem si však skutečně hrát umí, a nejednou celé městečko Parookaville křičí známé “Hey Hou.”

Odbila jedenáctá hodina večerní a na mainstage naběhlo duo dvou Američanů, které určitě znáte pod pseudonymem – The Chainsmokers. Čekali jsme pomalý a především “zpívánkový” set, kde uslyšíme pouze songy v tempu Roses, Closer či Dont Let Me Down – byli jsme na hodně velkém omylu (a dle výrazů v davu nejenom my). Alex a Andrew hráli především Dubstep a Trap. V crowdu jsme zhruba 20 minut a míříme zpět k již několikrát zmiňované továrně, kde B2B hraje Carnage x GRAVEDGR. I v tomhle setu se návštěvníci rozhodně neměli šanci pohupovat do rytmu zpívánek, ale pouze pořádně skákat na hodně vysoké tempo. Ještě před koncem jednoho z nejlepších setů dne míříme rychle k mainstage, kde se půl hodinu po půlnoci koná slavnostní Parookavile Ceremony. Celý prostor je zaplněný a není divu, všichni chtějí vidět pořadateli avizovanou ohňostrojovou a laserovou show. Popisovat ceremoniál do detailu nebudeme, ale bylo to emotivní, dojemné. Ohňostroje do rytmu hudby se musely líbit snad úplně každému.

Po velkolepé patnácti minutové show nastoupil na mainstage další z headlinerů – Steve Aoki. Ten od začátku dobře dokázal přečíst dav. V těsné blízkosti pódia se to hemžilo návštěvníky s nápisy: “Cake Me“, důvod byl prostý – Steve již několik let při každé své show hází dorty do lidí, a v Německu tomu nebylo jinak. Co musíme rozhodně pochválit je jeho muška, téměř vždy se trefil přímo do obličeje. Užíváním si atmosféry, světelné show a nyní i dobře hrajícího zvuku ztrácíme pojem o čase a neradi zjišťujeme, že je již druhá hodina ranní a mainstage uzavírá svoje brány. Po doznění posledních tónu Stevova setu máme ještě zhruba necelou hodinu čas před opuštěním areálu. Neměli jsme žádný konkrétní plán kam jít, tudíž jsme ještě na závěr obešli téměř celý areál, udělali několik fotek u každé stage a snažili se nasát poslední možnou atmosféru. Poté nás čekala již pouze cesta na hotel a následně zpět do Prahy.

Co napsat závěrem? Pokud si chcete užít obří párty s krásnými stagemi, úžasnými dekoracemi a našlapaným lineupem, pak rozhodně doporučujeme Parookaville navštívit. 10/10! Náš tým se již teď nemůže dočkat dalšího ročníku, který se bude konat od 17. do 20. 7. 2020 opět na letišti u městečka Weeze! České festivaly se mají hodně co učit.

Pro aktuální informace doporučujeme sledovat web www.parookaville.com a také Facebook Parookaville.

#Parookaville #Parookaville2019

Zdroj: Parookaville, © Maxime Byttebier

Zdroj: Parookaville.com, Cover foto: Parookaville © Maxime Byttebier


Current track

Title

Artist